Vánoce jsou zde
a s nimi možná spousta
představ a očekávání:
jak by to mělo být,
jak to chci,
anebo: „hlavně ať to není takto...“

Možná nás přemáhá touha mít vše pod kontrolou, zabránit chaosu,
zachránit „rodinnou atmosféru“, vyrobit „domácí pohodu“, …atd.

 

Anebo nás možná naopak
přemáhá rezignace, strach
a „hlavně ať už je to za mnou“…
Svázanost všemi tradicemi
nám možná bere chuť dýchat,
něco vůbec pustit pod povrch.

Bůh může a chce konat nové věci

Pánem našeho života
a potažmo i těchto Vánoc je Bůh!
Nikoli představy o Vánocích,
nikoli neporušená linie tradic.
Možná by proto nebylo špatné se zastavit.
Odevzdat své plány na splnění
tisíce a jedné drobnosti
nebo svou otupělost a strach Bohu
a připojit se k Mariinu:
„Jsem služebnice Páně;
staň se mi podle tvého slova“ (Lk 1,38).

Toto není pasivita,
ale postoj očekávání a připravenosti.
„Dávám ti, Pane, prostor,
abys ty jednal v mém životě.“

A Bůh může a chce konat nové věci!
Chce se nově narodit i ve tvém srdci.
Nevadí mu chlív tvých slabostí.
Jediné, co mu brání
je tvůj pocit vlastní důležitosti
a nepostradatelnosti, tvůj strach
anebo to, že od letošních Vánoc
už vůbec nic nečekáš…

-ovy-